Výstava tvorby Lucie Šešulkové v N. Jičíně

15.  – 25. 10. 2012 – Nový Jičín:  Výstava tvorby Lucie Šešulkové v N. Jičíně žákyně s poruchou autistického spektra, pod názvem: „TAK TO VIDÍM JÁ„. Organizuje Odborné učiliště a Praktická škola v Novém Jičíně ve spolupráci s Občanským sdružením „Růžovka“ Místo konání: Výstavní síň – Bašta (kruhový objezd č. 4), Nový Jičín. Otevřeno: PO-ČT 14.30 – 16.30 hod, dopoledne na objednávku tel.: 604 602 763. Více pod záložkou MAGAZÍN.

„Tak to vidím já“ – výstavu s tímto názvem slavnostně otevřeli na Baště. Prostor tady dostala výtvarná tvorba Lucie Šešulkové, která trpí poruchou autistického spektra. Malování je pro ni nejen zálibou, ale i základním komunikačním prostředkem. Více na http://www.infoportaly.cz/novojicinsko/novy-jicin/vystava-tvorby-lucie-sesulkove-v-n-jicine nebo video na http://www.tvportaly.cz/novy-jicin/27808-vystava-tvorby-lucie-sesulkove-v-n-jicine

Koncert Martina Kleina v Novém Jičíně

Organizuje Odborné učiliště a Praktická škola v Novém Jičíně ve spolupráci s Občanským sdružením „Růžovka“ – připravujeme ve spolupráci koncert žáka školy Martina Kleina. Koncert se bude konat  dne 16. listopadu 2012. Místo konání – SVČ FOKUS, Nový Jičín. Čas konání koncertu – 9.30 hod.

Lidé s autismem a integrace

Mezi okolní společností, ale i odbornou veřejností mnohokrát zmiňovaný, otáčený a tajemný AUTISMUS, dnes nově řazený mezi pervazivní vývojové poruchy, které jsou diagnostikovány na základě projevů chování. Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je kvůli tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování. (www.autismus.cz)

Autismus je velmi často spojen s dalšími poruchami, tedy i (mimo jiné) s mentální retardací. S tímto specifickým postižením se ještě navíc spojuje hyperaktivita a problémové až agresivní chování.

V Barevných domcích Hajnice žije mnoho lidí s autismem. Většina z nich se během let naučila částečně se přizpůsobovat instituci, i když mnohdy bez porozumění situaci. Na druhou stranu instituce mnoho věcí jednotlivým lidem s tímto postižením přizpůsobila, ovšem s limity, které vycházejí ze života v instituci, kde je mnoho dalších lidí s různorodými potřebami. Jednou ze základních věcí při péči o lidi s autismem je neustálá snaha vše, co je obklopuje, jim přizpůsobovat. Základní chybou je očekávat, že člověk s autismem se přizpůsobí nám, našim normám, našim požadavkům. Ještě větší chybou je používat postup – když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Proto je péče o lidi s autismem v klasickém “ústavním“ prostředí velmi problematická. Na místě, kde žije více lidí pohromadě, je těžké přizpůsobovat prostředí a okolí jen člověku s autismem, bez ohledu na potřeby ostatních obyvatel.

Zhruba před sedmnácti lety začal v Barevných domcích Hajnice proces změny- transformace služeb i celé organizace. Cílem celkové změny bylo z hrůzného ústavu devadesátých let vybudovat moderní firmu s pokrokovými postupy. Což samozřejmě není možné bez toho, aby se změnil i způsob poskytování celé sociální služby lidem s mentálním postižením. Podstatou změny bylo postupné budování skupinových nebo individuálních domácností a změna přístupu k tehdejším obyvatelům organizace.

Do prvních skupinových domácností se stěhovali obyvatelé s největším rozsahem dovedností a jen lehkým stupněm mentálního postižení. Důvodem byla skutečnost, že s tímto způsobem poskytování sociálních služeb v roce 1995 byla jen malá zkušenost. S přibývajícími skupinovými domácnostmi začali na „řadu“ přicházet i lidé s autismem. Tehdy jsme vůbec netušili, jak budou zvládat po mnoha letech změnu místa bydlení, samotné stěhování apod. Vzhledem k tomu, že lidé s autismem jen těžko zvládají změnu je skoro nemyslitelné je na tuto změnu připravit. Jen málo jsme tehdy věděli o alternativní komunikaci, strukturovaném učení apod. V podstatě jsme to nejdříve zkusili, čekali, jak naši „autisté“ budou reagovat a až poté jsme případně hledali jiná řešení a snažili se napravovat chyby. Prostě jsme šli cestou tehdy možná jedinou, ale rozhodně ne správnou.

Je nutné si uvědomit, že člověk s autismem, který část života žil v instituci, kde byl personál rád, když se v klidu kýval někde v koutě, bude pravděpodobně jen velmi těžko zvládat život ve skupinové domácnosti, kde je daleko více podnětů a komunikačních vazeb. Postupně jsme se u našich obyvatel s autismem naučili poznat, kdy je podnětů moc, kdy je situace příliš náročná. Každý na nepřiměřenou zátěž reaguje jinak, někdo se začne i přes den pomočovat, jiný reaguje agresivním chováním. Ani dnes, kdy je běžně používána alternativní komunikace, není domluva s obyvateli s autismem jednoduchá. Pokud se jedná o obyvatele dospělé, kteří se neučili takto komunikovat již od dětství, většinou toto odmítají- nebo se učí jen velmi pomalu a těžce.

Vzhledem k velmi těžké komunikaci se jedná často o systém „pokus x omyl“. Obraceli jsme se pravidelně na odborníky a prosili je o radu. Stávalo se, že nám nedokázali poradit, protože i oni vycházejí jen ze svých předchozích zkušeností, které nemusejí fungovat u dalších lidí s autismem. Nakonec se nám podařilo ve svých řadách objevit pracovníky, kteří získali potřebné vzdělání a problematice lidí s autismem se věnují nadále. Naše zkušenosti (a odborný personál) jsou jedním z důležitých okolností, proč jsme se nikdy nevyhýbali poskytovat naše služby i dalším lidem s autismem. Setkávali jsme se často s rodiči dospělých lidí s autismem, kteří měli velmi výrazné agresivní chování a pro rodinu byli nezvladatelní. V tyto okamžiky jsme si o to více uvědomovali, že sociální služby mají pomáhat těm, kteří to nejvíce potřebují, ale v reálu to bohužel tak není.

Právě vzhledem ke zvyšující se poptávce po pobytových službách pro lidi s autismem a přidruženým problémovým chováním jsme v roce 2011 během týdne připravili projekt s názvem Bílý domek, který nabízí specifickou službu pro dva lidi s autismem a přidruženým problémovým chováním. Podstata spočívá v tom, že jsme využili Bílý domek, který je v areálu Hajnice a stojí u lesa a jen tak bylo možné v případě potřeby zajistit, aby se naši dva „noví autisté“ nepotkávali s ostatními obyvateli. Také jsme našli a pronajali další domek přímo ve vesnici Hajnice, nazvali jej Růžový domek a se souhlasem obyvatel Bílého domku jsme je tam přestěhovali. Prázdné prostory Bílého domku jsme trochu upravili a připravili pro prvního člověka s autismem a s poruchami chování. Do půl roku se do domku do druhého patra nastěhoval další obyvatel, který je velmi teritoriální a nedochází tak k vzájemnému rušení těchto dvou mužů. V domku si jeho obyvatelé (za výrazné podpory asistentů) kromě obědů připravují stravu, nakupují, vaří, perou.

Sociální službu těmto dvěma autistům zajišťuje tým pěti asistentů- mužů. Z toho je zřetelné, že se jedná nejen o náročnou práci, ale také velmi nákladnou službu. Náklady se pohybují kolem 2,5 mil. ročně a příjem z úhrad obyvatel činí cca 350 tisíc. Je jasné, že bez velké podpory zřizovatele, kterým je Královéhradecký kraj, by projekt Bílého domku nebyl realizovatelný. V současné době se pokoušíme upravit suterén domku a najít třetího obdobného člověka tak, aby se v jednom domku všichni tři snesli a my tak zvýšili příjem tohoto projektu. Obecně lze říci, že integrace lidí s autismem do běžné společnosti bude vždy velmi problematická a náročná. Jednak vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem s důrazem na naprosto individuální a pečlivý přístup při hledání vhodného místa i typu pro bydlení, při volbě personálu, přípravě prostředí apod. „Autista od autisty“ se může výrazně se svých potřebách lišit.

Pokud hovoříme o lidech s klasickým autismem a výrazným problémovým chováním, tak bychom na základě našich zkušeností doporučovali volit spíše vesnické lokality, případně okraje malých měst. Typem bydlení by byla určitě nejlepší individuální domácnost v domě s co nejmenším počtem dalších bytů a lidí. Když to nebude možné, tak skupinová domácnost, ale s takovou skladbou obyvatel, aby se co nejméně rušili, nebyli hluční a spíše se zdržovali ve svých jednolůžkových pokojích. Případně aby „autista“ měl k dispozici svoje WC, v ideálním stavu i se sprchou či vanou. Asistence zde bude muset být- s ohledem na problémovéchování- zřejmě 24 hodinová a počty asistentů budou přes den přizpůsobeny i potřebám dalších členů domácnosti. Je možné, že bude třeba dvou asistentů přes den a jednoho asistenta na noc, což činí nárok cca 7 asistentů na tuto domácnost.

Zde je v podstatě odpověď na otázku: Kolik může taková služba stát? V naší imaginární skupinové domácnosti s jedním autistou s problémovým chováním a dalšími třemi obyvateli potřebujeme 7 asistentů a finance na provoz domácnosti, což může činit něco kolem 2,7 mil. Když budeme mít velké štěstí, obyvatelé budou mít III. a autista IV. stupeň PNP, což pro nás za rok činí cca 480 tis., platba za pobyt je v max. možnosti cca 200 tisíc. Čisté příjmy od obyvatel nejsou zdaleka ani na polovině nákladů…

Pokud chceme (a mimo jiné) i musíme dodržovat zákon č.108/2006 Sb. v platném znění, nezbyde nic jiného, než tyto prostředky najít, a i takto náročné služby zajistit. Co kdybychom přestali platit miliony za nefunkční registry, předražené dálnice a využili je zde, zvýšili zaměstnanost o další asistenty a ušetřili za psychiatrické léčebny a psychiatrickou tlumící medikaci?

Autor: Bc. Lenka Škarková-Alešová, ředitelka, Barevné domky Hajnice

Zdroj: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=2528

Ombudsman: Příspěvky na péči nelze krátit jen podle motoriky

Příspěvky handicapovaným nelze podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského škrtat ani krátit jen po zhodnocení motoriky postižených. Část lidí sice úkony, jako je příjem stravy, technicky a svalově zvládne, to však neznamená, že jsou titíž lidé vždy schopni jíst samostatně a bez kontroly. Posudkoví lékaři by proto měli hodnotit i psychické hledisko, uvedl Varvařovský v závěrečné zprávě za rok 2011. Na ombudsmana se kvůli příspěvku na péči obrátila matka autistického chlapce.

Zdroj: https://zdravi.euro.cz/denni-zpravy/z-domova/ombudsman-prispevky-na-peci-nelze-kratit-jen-podle-motoriky-464561

Schválení zvýšení dávky pro postižené děti

Vážení přátelé,

v příloze Vám posílám dlouho očekávaný zákon č. 331/2012 Sb., kterým se mění řada zákonů v oblasti sociálního zabezpečení. Bohužel, proti mému očekávání, nabývá zákon účinnosti až 1. 12. 2012.

Zákon přináší tyto změny proti současné legislativě:

–    Umožňuje se souběh rodičovského příspěvku a příspěvku na péči u dětí se zdravotním postižením do 4 let věku, a to u dětí, kterým náleží rodičovský příspěvek po 31. 12. 2011. Je však nezbytné, aby si rodiče sami požádali o přiznání rodičovského příspěvku, případně příspěvku na péči. To znamená, že změna se neděje automaticky, ale až po předložení žádosti. Doporučuji tyto žádosti podat okamžitě začátkem měsíce prosince 2012 tak, aby mohlo být zahájeno správní řízení, a to s odkazem na Sbírku zákonů, částka 122, kde je již tato novela zákona zveřejněna, a kde je i uvedeno, že účinnost zákona je 1. 12. 2012. Na www.mpsv.cz najdete jak žádost o rodičovský příspěvek, tak žádost na příspěvek na péči. Doporučuji Vám tyto žádosti podat poštou doporučeným dopisem nebo přes podatelnu Vašeho Úřadu práce s tím, že si schováte kopii s potvrzením podání.

–    Dochází ke změně zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a to v části týkající se příspěvku na mobilitu. Od data účinnosti zákona je možné, aby osoba v ústavní péči mohla „z důvodů hodných zvláštního zřetele“ požádat o příspěvek na mobilitu. Opět doporučuji žádost podat na začátku měsíce prosince 2012 poštou doporučeným dopisem nebo přes podatelnu vašeho Úřadu práce s tím, že si necháte kopii potvrzení podání. Tím bude zajištěno, že dávka může být přiznána ještě za měsíc prosinec 2012.

–    Zásadním způsobem se mění přístup ke schodišťovým plošinám, schodišťovým sedačkám, schodolezům a stropním zvedacím systémům. Od 1. 12. 2012 je možné požádat o příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení výše uvedených zařízení. Podmínkou je souhlas vlastníka nemovitosti s provedením instalace tohoto zařízení a jeho provozem. U činžovních domů se jedná například o souhlas obce, bytového družstva a nebo Sdružení vlastníků bytových jednotek. Vím, že toto může být někdy trochu problém, ale asi v této věci nelze postupovat jinak. Zákon v § 9 stanoví, že příspěvek na schodišťové plošiny se poskytne „jen jestliže odstranění bariéry nelze dosáhnout prostřednictvím schodolezu“. Doporučuji v této věci argumentovat především tím, že nemáte k dispozici trvale osobu, která by zvládla manipulaci se schodolezem. Neboť to je poměrně fyzicky náročná práce a elektrické vozíky nelze takto přepravovat. Dále je nezbytné připravit si dva návrhy řešení, to znamená, že doporučuji mít dvě konkurenční nabídky. V případech, když bylo požádáno o půjčku na pořízení zvedacích zařízení a nebyla ještě uzavřena smlouva o půjčce, je možno podat od 1. 12. 2012 žádost o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na nákup těchto zařízení. Opět doporučuji podat žádosti poštou doporučeným dopisem nebo přes podatelnu Vašeho Úřadu práce s potvrzením.

–    Od 1. 12. 2012 je možno požádat o zvýšení příspěvku na péči u nezaopatřeného dítěte od 4 – 7 let věku, kterému náleží příspěvek ve III. nebo IV. stupni závislosti, a to o 2000,- korun. Toto zvýšení není automatické a opět je potřeba o něj požádat. Opět doporučuji požádat o zvýšení okamžitě na začátku měsíce prosince 2012, a to poštou doporučeným dopisem nebo přes podatelnu Vašeho Úřadu práce s potvrzením. Pouze upozorňuji, že není možný souběh zvýšení příspěvku na péči, pokud je tento příspěvek zvýšen z důvodů hmotné nouze. To znamená, že není možné poskytnout příspěvek na péči o 2000,- korun dvakrát.

Bc. Václav Krása
předseda NRZP ČR

příloha: zákon č. 331/2012 Sb. (doc)

zdroj: http://www.nrzp.cz

18. 10. 2012

Dva tisíce korun měsíčně navíc dostanou od prosince rodiče, kteří se starají o dítě s těžkým zdravotním postižením ve věku od čtyř do sedmi let. Stejně tak bude možné, aby rodiče handicapovaného dítěte pobírali kromě rodičovského příspěvku souběžně i příspěvek na péči. Dosud mohli pobírat buď  jednu, nebo druhou dávku

zdroj: http://www.denik.cz/ekonomika/schvaleno-davka-pro-postizene-deti-se-zvysi-20121017.html